Polní den OK2KCE aneb jaké to bylo zpět na Roudném

Předem chci upozornit, že se nejedná o oficiální článek, ale o odlehčené informace se vším všudy – to, co k tomu patří.

Myšlenka odjet Polní den z Velkého Roudného se mezi námi toulala už snad celé roky a aby také ne. Radioklub OK2KCE strávil na této kótě v minulosti řadu Polních dnů. Operátoři zde zažili mnoho nezapomenutelných zážitků, které jim nikdo nevezme. Často při návštěvách mezi radioamatéry se na ně vzpomíná. Letos jsme si ale řekli dost! Proč pořád o tom jenom mluvit.
Na tomto kopci jsme vysílali naposled v roce 1998 a hodně se od té doby změnilo i z formální stránky. Začali jsem tím, že jsme vyrazili do terénu obhlídnout situaci.

Stanovili jsme si cíle, kterých chceme dosáhnout a začali na tom „makat“. No makat vlastně ani ne, protože na přípravy nám v denním životě moc času nezbylo.
Prvním krokem bylo vyřídit povolení, což se nám podařilo. Děkujeme moc za něj. Na oplátku také rádi pomůžeme jiným způsobem.
Tento letošní Polní den byl pojat jako vzpomínkový. Vzpomínka na vysílání radioklubu OK2KCE z tohoto kopce, které zde bylo učiněno naposled před 16 lety. A jelikož byl pro nás tento závod z různých důvodu opravdu důležitým, bude každé spojení potvrzeno speciálním QSL lístkem k tomuto účelu navrženým.



Speciální QSL lístek

Pár dnů před závodem jsme si dáli sraz v bývalé „klubovně“, kde jsme dohodli plán příprav.

Přípravy naplánovány byly, ale času na ně moc nebylo. Náš radioklub má sice výborně vybavené pevné stanoviště, ale na kopec moc vybavení nemáme. A tak se mi podařil „rekord konstruktéra“, kdy jsem za cca 3 dny navrhl a vyrobil multifunkční krabičku s funkcí přepínače mikrofonů, reproduktorů, fonické výzvy, sekvencéru a winkeye. To vše včetně galvanického oddělení PC a izolovaného zdroje napájení jsem dokončoval v den závodu. Vše ostatní šlo v ten moment stranou. Mému nejbližšímu okolí patří velký dik - že to se mnou vydrželi. Konstrukce dostala jméno Žvanil, což je obdoba Martinového Kecala. Nechci někoho přivést k omylu. Tato má snaha měla jediný účel – usnadnit kabeláž a zkátit čas mluvení do mikrofonu.
Nabil jsem dva nové akumulátory po 80Ah a 20kg, pořídil vhodný zdroj pro notebook, Jirka OK2SSJ nabalil stožáry, PA, postavil novou 6el. DK7ZB, Vláďa ex OK2VEF navařil guláš a mohli jsme vyrazit.
Sraz jsme měli v 9hod v pekárně na výjezdu z Opavy, kde jsme dali kafe, dokoupili čerstvé pečivo a ještě stačili pozdravit Jirku OK2VCT. Dorazili jsme pod kopec, začali s přesunem věcí pomocí vozíků na jeho vrchol. Motorizace bohužel není možná, ale vše jsme zvládli a alespoň něco udělali pro zdraví. Nesmím zapomenout poděkovat náhodným kolemjdoucím, kterým nedělalo problém přidat ruku k dílu.

Věcí bylo opravdu hodně.

I auta jezdí na ethanol a při takové výkonu není doping od věci :-)

Na vrchol jsme museli z důvodu množství věcí a omezeného množství šerpů opakovat výstup dvakrát.

Hurá, anténa je nahoře.

Hned jak to bylo možné, začali jsme Polní den mládeže pod značkou OK2RGA.

Mezitím jsme dali i oběd – výborný gulášek. I kluci ze závodu Tour de Biere si jej pochvalovali. Rovněž těm patří velký dík za výbornou atmosféru na kopci. Jejich skupiny se na kopci střídaly až do pozdních večerních hodin.

Ještě během PDM jsem otestoval nové vybavení – zda-li vůbec vysíláme a nerušíme.


Hned na to dorazila další část operátorů.

Mirek OK2BSH – najdi rozdíly :-) Doufám, že to bere tak jako já a ne jinak!

Závod začal Jirka OK2SSJ, chvilku na to jej střídal Mirek OK2BSH.

Vráťa nachystal ohniště, následně přišly na řadu buřty. I večeře neměla chybu.

Večerní provoz.

I Vláďa si udělal své „povinné 3 spojení“.

Na kopci nám fungovala i osobní přeprava.

Druhý den dorazily další návštěvy.

Hned další den v pondělí v „nové klubovně“ jsme u řezaného piva závod zhodnotili. Všichni jsme se shodli, že se závod povedl na 100-150 procent. Hodnocení je v takovém rozptylu, neboť Jirka OK2SSJ tvrdí, že 100 procent je maximum, které nelze překonat.
Osobně si odnáším obrovské množství nových zážitků včetně večerního výletu do kopřiv a úderu blesku do stromu blízko stanoviště.

V závodě jsme v celkově polovičním čase uskutečnili pod 200 spojení, což není až tak daleko od skutečného potenciálu tohoto kopce. Baterie nám bez problému vydržely po celou dobu závodu, naopak jsme klidně mohli pár hodin přidat. Navázali jsme spojení se stanicemi z České Republiky, Slovenska, Polska, Maďarska, Rakouska, Německa, Slovinska, Chorvatka, Ukrajiny, Bosny a Srbska.

Děkujeme všem za spojení, účast v závodě, pomoc a návštěvy různých skupin lidí.
Třeba se příští rok uslyšíme opět z tohoto kopce.

Díky, 73! a ahóóóój